Pondělí 8.9.2003, 11. den, odjezd na Peloponés, Olympia
Ráno lije jak z konve. Uvažovali jsme, že dneska nebo zítra odjedeme, ale počasí vše rozhodlo za nás. Zajdeme na recepci, domluvíme se s chlapíkem, zaplatíme a jdeme se rychle sbalit. Nejhorší je vypouštění lehátek s těma debilníma zpětnýma ventilkama! Sice jsem už získal gryf na vypouštění, ale stejně tam vždycky nějaký vzduch zůstane. Měli by k tomu dodávat podtlakovou pumpu.
Za hustého deště odjíždíme dolů na jih, směr Peloponés. Prosadím, že pojedeme zkratkou, ovšem to asi nebyl dobrý nápad, protože zkratka vede přes hory, a tak opět serpentiny a žaludeční nevolnosti cestujících vzadu.
Když sjíždíme dolů do Andiria, dostaneme se poprvé do kolony, která strašně pomalu sjíždí z kopce dolů. Do bude asi do přístavu… Most do Ria tenkrát ještě nestál, a tak jedeme trajektem, který stojí nějaké 2 nebo 3 €. Místní už tam rovnou zkušeně nacouvávají, my najíždíme tak, jak jsme. Trajekt jede jen chvilku a jsme na druhé straně. Teď je na mně, abych vycouval, ovšem sám se divím, že to není tak lehké. Ty auta jsou tam totiž naštosované moc natěsno a tak mi raději „průvodčí“ udělá místo, abych se mohl otočit. Je to tak asi fakt rychlejší.
Říkáme si, že bychom se mohli podívat do Patry, ať máme taky nějaký zážitek z města. Je ovšem něco kolem druhé hodiny a v podstatě úplně všechno je zavřené. Naštěstí už přestalo pršet, jen občas trochu krápne, a tak se trochu projdeme, v nějakém bifé si dáme kávu a jedeme dál.
Naší další dnešní zastávkou bude Olympia - je to totiž po cestě, a tak by určitě bylo chybou se tam nestavit. Čím víc se posunujeme na jih, tím je počasí lepší, a když už dojíždíme do Olympie, je zase hezky a teplo. Přijíždíme tak akorát, protože asi za hodinu zavírají. Zjišťujeme ovšem, že tohle je celkem ideální čas, protože areál je už dost vylidněný, není vedro a my se tady v klidu můžeme procházet bez toho, abychom museli kličkovat mezi davy organizovaných zájezdů a inkasovat vpichy deštníků mezi žebra.
Asi to bylo tou vylidněností, že se mi Olympia docela líbila. Když jsme se tam tak procházeli, měl jsem takový příjemný parkový pocit. Přece jenom, na to, aby na mne dýchla historie, tam už toho bylo přece jenom moc málo. Sem tam nějaké základy, nějaké ty povalené sloupy, nějaké zbytky chrámu, který restaurátor opravoval… prostě jenom šutry. A tak na mě mnohem větší dojem udělala okolní příroda, resp. to, jak příjemně byl ten areál s okolím spojený. A asi to bylo i tím podvečerem, že jsem Olympii vnímal jako takové příjemné klidné místo. Ještě štěstí, že jsme ji nezažili v sezoně!
No a protože jsme tam celkem sami, může si Michal dovolit nechat se na závodišti vyfotit jako Discobolos. Jak známo, jsou antické sochy nahé, a tak si i Michal stahuje kraťasy a vytváří onu pózu s pomyslným diskem v ruce. Právě když ho Martina fotí, vstupuje na stadion (asi jediná) skupina francouzských důchodců a ihned registrují jeho holý zadek. Naštěstí to berou s humorem a nevolají na nás mravnostní policii. Michal si ještě s Martinou dají běh na jedno stadium a zpět, kupodivu je to delší, než se zdá, a jdeme zpět. Ostatně, zavíračka už se blíží.
Přemýšlíme, kde dneska přespíme a jdeme se informoval do vesnice. Je tu sice kemp, ale žádný přístřešek tu nemají, dá se tu akorát tak postavit stan, který nemáme. Vzhledem k počasí nemáme odvahu spát pod širákem, protože nebezpečí deště se nám stále ještě zdá reálné. Díváme se ještě po městě, ale pension, do kterého jsme vlezli, byl tmavý a nepěkný. Shodujeme se na tom, že tady asi nic pořádného neseženem, protože je to turisticky příliš navštěvované, a že nejlepší bude jet co nejdál to půjde a pak se po něčem podívat.
A tak jedeme dále na jih směr Messinia. Slunce se už schyluje k obzoru a pořád nic moc nemůžeme najít. Jednou zkoušíme něco u cesty, ale majitel není doma. Naštěstí se ale cesta vcelku brzy opět téměř dotýká pobřeží a tak je i šance na nějaké ubytování výrazně vyšší. Už si dneska nevzpomínám, kde jsme to nakonec skončili, jestli to bylo Loutra Kaiafas, Kalo Nero, Kipparisia nebo nějaké jiné místo. V každém případě jsme ale sehnali hezké ubytování kousek od moře. Naše vyjednávací pozice byla tentokrát vzhledem k tomu, že přespíme jen jednu noc, slabá, a tak jsme cenu moc dolů nedostali; chtěla za to myslím 15 €/os a trochu jsme ji stáhli, možná jsme platili 50 €. Jednalo se o hezké ubytování s hodně velkou terasou, dole manželská postel a kuchyňka, nahoře jen jedna větší postel. Byla tu i televize a tak jsme se podívali na kousek Rush Hour s řeckými titulky.
Úterý 9.9.2003, 12. den, Methoni
Domácí se dneska chystá na bazar a my si říkáme, že v rámci etno exkurze bychom se tam taky mohli podívat. Sbalíme tedy věci a jedeme dál, ovšem nejdřív to vezmeme trochu do vnitrozemí.
Na bazaru to vypadá přesně tak, jak si představujeme, tzn. řev a chaos, je tam kupodivu i dost takových přičmoudlých typů. Už zdálky slyšíme „patates me dia evro“ a já se divím, že jsou ty brambory tak levné. Manželka mě ovšem vyvede z omylu, protože vyvolávač neříká „media evro“ (což by španělsky bylo půl euro), ale „me dia evro“, tj. „po dvou eurech“. Vůbec, mám v tom trochu chaos, protože se mi plete španělština s řečtinou a když se mě někdo zeptá na něco, co chápu, tak mu místo „ne“ většinou řeknu „si“. Asi se mi v mozku řečtina zařadila do podadresáře „méně důležité jazyky“, kde mám španělštinu, italštinu a řečtinu, tj. jazyky, které jsem se nikdy neučil, resp. jsem se je učil „na ulici“, ale nějak bych s nima domluvil. A teď se mi míchají dohromady. Mimochodem, s přitakáním „ne“ mám fakt celkem problém, protože mozek je naprogramovaný na to, že NE je zápor, a když mám řecky přitakat, tak je to pro hlavu skoro fatal error.
Na trhu kupujeme nějaké ovoce a zeleninu a jedeme dál. Namířeno máme někam na jih, podle mapy se nám jako možný cíl jeví Methoni. Po cestě nás zaujme ještě jedno místo, a to Pilos, resp. Pylos alias Navarino, kde došlo v roce 1825 k nechtěné námořní bitvě, ve které spojené síly rozdrtily turecko-egyptské loďstvo. My ovšem pokračujeme dále na jih tam, kde už to dál nepůjde.
Z Pilosu se zase dostáváme dál od pobřeží a moře zase uvidíme až v Methoni. První, co ve městě zaregistrujeme, je obrovská benátská pevnost. Tenkrát jsme teda netušili, že je benátská, a sranda je, že na takové věci se v Řecku nemůžete zeptat ani místních. Zdá se, že to prostě ignorují. Jediná smysluplná odpověď, kterou jsem při pátrání po tom, co to tu vlastně stojí, dostal, byla „ať se podívám v knihovně do nějaké knížky, že to tam určitě bude“.
Hned naproti pobřeží jsou hodně blízko 2 větší ostrovy, a to Schiza a Sapientza. Ten první název je evidentně řecký, druhý evidentně italský (sapienza = moudrost, učenost).
Udělalo se zase ukázkové vedro, ale i přesto, nadšen hradní scenérií, navrhuju, abychom se šli do hradu podívat. Nikomu se zvlášť nechce, ale ukecám je aspoň na rychlou prohlídku.
Moc už toho z pevnosti teda nezbylo, ale podle rozlohy jde vidět, jak musela být obrovská. Vstupní brána, ke které se dostaneme po mostě se 14 pilíři, a dále hradby, se zachovaly asi nejvíc. Uvnitř toho už tolik není, za vstupem pak ještě druhá a třetí brána a pak jen turecké lázně a zbytky kostela. Dokonale se pak zachovala už jen oktagonální věž na nejjižnějším cípu výběžku. Tu pro změnu postavili Turci, kteří odsud Benátčany vytlačili v roce 1500, a jmenuje se Bourtzi. Ta se mi strašně líbila a docela mi to připomínalo architekturu z Pána prstenů, který nějak v té době zrovna šel v kinech.
Po rychlé prohlídce jsme popojeli kousek níže směrem k moři, protože tam někde jsme tušili možnost ubytování.
A skutečně hned kousek nad pláží jsme narazili na apartmány. Dole bydleli nějací mladí Rakušáci a tvářili se nějak divně. Později jsme zjistili, že předchozí noc strašlivě pařili a udělali strašný bordel, čímž dost naštvali domácího. Domácím je sympatický chlapík s bílými vousy, tak kolem 60, ovládající velmi dobře angličtinu. Bodejť by ne, když žil, a mimo sezónu stále i žije v Kanadě. Jak už je u těchto (tj. v zahraničí žijících) lidí dobrým zvykem, měl apartmány krásně čisťounké a zářící novotou. Chtěl za to taky kolem 60 €, ale nebyl tak tvrdý a nebylo zas tak těžké dostat ho na námi požadovaných 40 € za krásný apartmán 2+1 s TV a klimou. Dokonce nám potom ještě donesl meloun s tím, že jsme sympatičtí lidé. A to jsme mu ani neslíbili nijak dlouhý pobyt, hlavně proto, že jsme sami pořádně netušili, jak dlouho bysme tam mohli být. Odhad byl tak 3 – 6 dní.
Odpoledne jsme se ještě byli projít kolem pláže, a je třeba říct, že jsme zas tak nadšení nebyli. Dneska vím, že jsme tehdy udělali základní chybu v tom, že jsme se nejdříve nešli podívat na pláž. Na konci pláže úplně vzadu jsme dokonce viděli nějaký mladý český pár a strašně jsme se divili, jak se sem dostali. Že by tady jezdila nějaká cestovka? Takovou dálku?
Středa 10.9.2003, 13. den + Čtvrtek 11.9.2003, 14. den, Methoni
Přiznávám, že si už nějak nevzpomínám, co jsme ty 2 dny v Methoni dělali. Jediné, na co si vzpomínám, bylo to, že se nám tam moc nelíbilo a taky počasí nebylo nijak extra.
Jednou jsme šli na pláž u mola; pláž je v tom místě nejširší a je písčitá. Písek má ovšem takovou tmavě hlinitou barvu, nic moc. Taky jsou tam nějaké stromy, což má výhodu v tom, že si člověk může vlézt do stínu. Ovšem jinak se nám to místo taky nelíbilo, auta jezdila až k ní, hned vedle byly 2 taverny, periptero (trafika) manželka to celkem trefně vyjádřila, když řekla, že si připadá jako na parkovišti.
Pláž pak pokračovala dále na východ, ovšem byla hodně uzounká, takže představy nějakého příjemného koupání to teda moc nesplňovalo. Úplně na konci se pláž rozšířila a místa tam bylo víc, ale moc nadšení jsme taky nebyli. Písek byl tam jemný, že se z něho daly stavět jakékoli stavby a držely naprosto dokonale.
Pláž se už moc neudržovala, asi spíš vůbec, chaluhy po bouřce nikdo neshraboval. Možná to bylo tím, že už bylo po sezoně, ale dojem na nás Methoni neudělalo. Problém asi byl i v tom kontrastu s Lefkadou, odkud jsme přijeli…
Jednou jsme se i byli projít do městečka, obešli jsme okolí a ještě jednou prolezli i hrad. Což o to, místo samotné tam hrozné nebylo, když jsme šli kolem místního gymnasia, tak jsem si i říkal, že život tady působí příjemným dojmem.
Město samotné centrum moc nemá, nebo jsme ho nenašli. Pokud není centrum u pláže. Ale mají tam i internet café, kde jsme se byli podívat hlavně na to, jaké má být počasí. Nic moc nadějného nám neslibovalo… A ve čtvrtek večer začalo lít jak z konve…
Zašli jsme za chlapíkem, že se nám to nějak vyvíjí úplně jinak, než jsme předpokládali, a jestli bysme nemohli už zítra odjet. Bylo nám to blbé, protože jsme mu slíbili zůstat déle, a on nám asi i proto slevil, ale nedalo se nic dělat. Chlapík byl ale v klidu a souhlasil.
Musím ale přiznat, že pro nás představovalo Methoni špatnou volbu. Možná na jeden den na výlet, ale ne víc.
<<< Mikros Gialos Mykény, Korint, Delfy >>>