Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 12. 2005

Pátek 9.9., 14. den, Den horníků a energetiků

 

Dnešní Den horníků a energetiků jsme se rozhodli oslavit návštěvou jedné z nejvyhlášenějších pláží Lefkady, Egremni. Jak už jsem se zmiňoval, předloni jsme se tam, stejně jako na Porto Katsiki, nedostali kvůli zemětřesení, takže jsme byli celkem zvědaví, jestli je to fakt taková krása, jako na fotkách.

 

ObrazekProtože je Egremni a Porto Katsiki těmi nejopěvovanějšími místy Lefkady, chceme navštívit jednu dneska a druhou v pondělí, abychom se vyhnuli případnému víkendovému návalu.

 

Tyhle pláže jsou pochopitelně nejlíp přístupné z letovisek západního pobřeží (tedy Agios Nikitas), popř. z jihu, kde je ovšem problém v tom, že přestože je to na mapě kousek, je třeba objet hřeben, který pobřeží od vnitrozemí dělí. Takže nejdřív nahoru na sever do Komilia a pak zase dolů na jih k pobřeží.

 

Od rána bylo krásně a tak se všechno zdálo být ideální. Bez problémů se dostáváme až k sjezdu na Egremni a jedeme, kupodivu na můj vkus celkem dlouho, po kamenité a prašné cestě směrem dolů. Po nějaké době se dole začalo objevovat moře u pobřeží – a skutečně mělo onu barvu jako na fotkách. Konečně jsme se dostali až k parkovišti. Závora byla zvednutá, u závory cedule, že parkovné je 3 €. Chvilku jsem váhal, ale protože před závorou stály auta i motorky a jedno místo tam ještě bylo, zaparkoval jsem zadarmo tam – škoda peněz, ne? Když jsme ale sešli níž, viděli jsme jednak, že stanoviště výběrčího je opuštěné, a pak taky to, že parkoviště pokračuje ještě dále dolů o vrstevnici níž. No a pak následuje proslulých 350 schodů dolů. Cestou dolů jsem (asi jako všichni, kdo se sem dostanou) propadl fotografické vášni a fotil jednu fotku za druhou a doufal, že aspoň některé záběry budou jiné, než všechny ty, které jsem už tolikrát viděl.

 

ObrazekScházíme dolů, pláž je téměř prázdná, a nastává naše obvyklé dilema – kam jít. Já jsem tvrdým zastáncem toho jít vždycky co nejdál od lidí, manželce se nechce chodit. Nakonec ji přemluvím, že jít od schodů napravo není dobré, protože tento nápad jistě dostanou všichni leniví, kterým se nechce chodit. Jdeme tedy nalevo a manželka pochopitelně už po chvíli tvrdí, že jsem dost daleko a budeme tady. Vyhrožuju, že až se sem přiženou davy turistů, budeme uprostřed největší turistické vřavy. Ke všemu jsme ušli sotva pár metrů (taky máte ten pocit, že když jde člověk TAM, je to strašně daleko, ovšem když jde ZPÁTKY, je to strašný kousek, až se člověk diví?). A tak jdeme dál, trochu se handrkujeme, ale nakonec dojdeme STRAŠNĚ daleko, kde jsem (celkem) spokojen a manželka celkem taky. I když – mohli jsme jít ještě kousek dál…

 

Výhodou našeho odlehlého stanoviště je i to, že můžeme sundat opět sundat plavky a pokračovat v likvidaci bílých míst na těle. Po úvodním nadšení jsme si celkem zvykli, ale je fakt, že voda modrá jako na bazénu dělá člověku radost neustále. Nejvíce ovšem vynikne, když je člověk přímo ve vodě.

 

ObrazekManželka je navíc spokojená i proto, protože se kupodivu předloni začala nepochopitelně nějak bát, či spíše obávat, záludných ryb, které jsou sice neškodné, ale co kdyby se jí dotkly?!?! K tomuto zjištění jsme došli předloni shodou okolností právě na Lefkadě, kdy jsme se šli potápět (tedy šnorchlovat), hned ze startu jsem uviděl zajímavou rybu, chtěl se pochlubit manželce, podívám se za sebe, a vidím běh z vody ven (a ten není snadný!). Trochu jsem se zlekl (zástava srdce? žralok? rejnok? medúza? nadechla se vody?) a na mou starostlivou otázku, co se stalo, mi bylo řečeno: „TAM BYLA RYBA !!!“. Ano, je třeba si přiznat, že tam skutečně jsou. A ne málo. Na Egremni je ale dno krásně bílé, takže nebezpečí, že zde někde číhá zákeřná ryba, které již obdržela informaci, že dorazila lekavá turistka, je relativně nízké (hlavně se ale nedívat pod vodu!).

 

Nerušeni jsme naštěstí zůstali po celý den, přece jenom, tak daleko jako my by šel jenom naprostý blázen, popř. rodina, kde hlavní roli hraje manžel umně ovládající umění šikany. Užívali jsme si klidu a pohody, však to znáte.

 

ObrazekKolem páté jsme se začali balit, absolvovali jsme zase cestu po pláži zpět (a kupodivu to zas tak daleko nebylo), při cestě po schodech vzhůru se celkem zapotili, dávali si přednost s jinými turisty a všichni jsme opět fotili, protože TEĎ ty fotky budou úplně jiné. Když jsme museli vyšlapat ještě parkoviště a nahoře zjistili, že dneska fakt nikdo nevybíral vstupné, nehodnotil jsem rozhodnutí zaparkovat nahoře před závorou tak kladně. Cestou zpět si pouštíme The Best of Bajo Band Ivana Mládka a přemýšlíme, kam vyrazíme zítra. Hlavními kandidáty jsou Milos a Gialos.

 

Když jsme přijeli, řekli jsme si, že bychom se mohli ještě podívat do Lefkady. No znáte to, chtěli jsme vyrazit brzo, aby mohla manželka prolézt všechny ty obchody a obchůdky (o kterých právě po zkušenostech z Lloretu vím, že jsou typu „5 druhů  obchodu se stejným zbožím tisíckrát jinak“), ale než jsme dorazili do Lefkady, měla už většina obchodů zavřeno. Manželka byla naštvaná (kdybych nelezl zas do toho internet cafe a nezdržoval, možná by to ještě stihla), ale po chvíli se uklidnila, protože některé obchůdky přece jenom zůstaly otevřené a na boty a jiné nesmysly se stačí dívat jenom přes výlohu, ne? Obratně jsem jí rozmlouval chvilkové inspirace k nákupům s tím, že se raději stavíme do nějakého velkého města, třeba Soluně, kde bude mnohem větší výběr a mnohem nižší ceny. Souhlasila sice s logikou tohoto návrhu, ovšem chytře předpokládala, že na nějaké stavování a nakupování v Soluni nebudeme mít čas. Přihodil jsem teda plánovanou návštěvu Istanbulu, kde bude všeho strašně moc a hezčího, třpytivějšího a cingrlátkovějšího a za hubičku!

 

Prolezli jsme teda hlavní „shopping street“ a vrátili se pak směrem k maríně, kde jsme nechali auto. Po cestě manželka ještě zašla s malou na houpačky a já jsem mezitím hledal auto a nevěřil, že to parkoviště je tak daleko od konce té nákupní ulice.

 

 

 

Sobota 10.9., 15. den, Gialos

 

ObrazekNakonec jsme se teda rozhodli pro Gialos. Je to celkem blízko a manželce se na Milos nechce. Já bych jel raději na Milos, ale je to celkem fuk. A tak absolvujeme opět stejnou cestu jako včera, ovšem odbočujeme o chvilku dřív a olivovým hájem sjíždíme dolů k pláži. Cesta je v porovnání s Egremni lepší a kratší.

 

Je zajímavé, že ačkoli je Gialos jen malý kousek od Egremni, je dost jiný. Moře je teda díky stejnému světlému podloží taky hodně modré, v podstatě stejné jako na Egremni, rozdíl je ale zejména v pláži, které je tady mnohem více kamenitá. Ti, co byli na Egremni, ví, že kamínky jsou tam vcelku drobné a dá se po nich dobře chodit, jen kousek od moře je pás hrubších kamenů (což bude asi pás, po který sahá voda když se vlny zvednou).

 

Na Gialosu je kamení docela dost velké, jsou to sice taky oblázky, ovšem mnohem větší a chodí se po nich hůře. A taky mi připadaly více šedé než bílé. Asi to bylo tím srovnáním se včerejším zážitkem z Egremni, ale Gialos mi připadal takový nějaký méně upravený. Prostor tady taky působí otevřeněji, protože skály nejsou tak blízko jako na Egremni a hlavně nejsou tak strmé.

 

ObrazekPodle zbytků učiva ze škol bych mohl spekulovat, že pláž na Egremni vznikla tak, že se utrhnul kus skalního masivu a moře ho pak intenzivně zpracovávalo, až ho rozemlelo na menší kamínky. Na Gialosu to vypadá spíš na opracovávání pobřeží, které je díky tomu, že je od moře trochu dál (myslím ty skály), méně intenzívní. Ale konec teoretizování.

 

Přijeli jsme k pláži zrovna na nějaký takový ojedinělý skalní masiv, který se ještě neutrhnul, na něm zaparkovali a z výšky si vybrali místo. Bylo tady kupodivu více lidí než na Egremni, nevím, jestli to bylo sobotou nebo lepší dostupností, spíš bych to tipoval na to druhé. Osobně mě to opět táhlo nalevo, co nejdál, ale tady byla pláž obsazena tak nějak plynule (i když řídce). Nemuseli jsme ovšem tak daleko, protože v zásadě všichni ti, co byli nalevo od „parkoviště“, byli nazí, takže jsme si jenom našli dostatečně velkou mezeru mezi 2 páry a zůstali tam.

 

Manželku nejvíce zaujal chlapík tak kolem 35, který na ni krásně vycenil rozkrok a vůbec se nesnažil nějak omezovat. Tvrdil jsem, že tak prostě ležel a nepovažoval za nutné se kvůli ní nějak otáčet a krýt, ovšem za nějaký čas, když přicházeli jiní lidi, manželka tvrdila, že se onen chlapík na ně opět vyvalil a že to dělá schválně. Upravil jsem tedy svou teorii na verzi, ve které chce takto dát každému nově příchozímu jasně najevo, jaký typ plážové kultury zde panuje. Později mi kdosi říkal, že Gialos je tradičně více nudisticky laděný, takže to nebyl jen případ dnešního dne.

 

ObrazekJednu chvilku se tady trošku zvedly vlny a já jsem se už natěšeně chystal, že toho hned využiju, ale byl to jenom nějaký záchvěv, možná přímo seizmický. Na rozdíl ode Egremni je na Gialosu pod vodou mnohem více šutrů, takže jsem se i trochu potápěl a fotil rybky jednorázovým foťákem, který mi ještě pořád leží v šuplíku, takže ani nevím, jak ty fotky vyšly.

 

Plánovali jsme, že to dneska zabalíme trochu dřív, protože jsme chtěli sjet do Lefkady (už dřív, aby se stihly ty obchody), ale nakonec to bylo tradičně až kolem páté. Řekl bych, že jedna návštěva Gialosu úplně stačí, osobně už nemám moc potřebu se tady někdy vrátit. Právě teď si ale uvědomuju, že už jsem se asi dostal do fáze, kdy dovolená u moře pro mě znamená nejlépe každý den jinou pláž.

 

Pokud by někoho snad zajímalo, jak se člověk může do takové fáze dostat, stačí se jen podívat třeba tady nebo tady a k tomu přičíst fakt, že jsem tady kumulativně strávil rok života (mimochodem, chtěl jsem sehnat nějakou typickou fotku Lloretu, tzn, narvaná pláž, hlava na hlavě, ale překvapilo mě, jak je to složité, protože všude jsou jen ty „oficiální“ propagační fotečky, které mají nalákat turisty).

 

Ale zpět k Řecku. Dneska jsme vyrazili dříve a ani do internet cafe jsem se neodvažoval jít, přece jenom, je třeba dopřát manželce nějaké to courání po obchodech – už tak si někdy stěžuje, že se jí ten můj výběr míst sice líbí, ale večer by chtěla někam zajít, ovšem ne zas tak pozdě, aby malá nebyla už moc ospalá (té je to beztak jedno a klidně pospí i v kočárku, ne?). Holt, není to jednoduché a tak se poslušně procházím po těch všech obchodech.

 

No a protože jsme na večeři byli naposledy v psarotaverně v Pigadaki na Chalkidiki, zašli jsme si i na jídlo. Je třeba říct, že jsme kupodivu tento rok neměli moc tendenci chodit na jídlo nikam ven. Důvody byla možná dva:

 

1) první 3 dny jsme jedli královsky u Žofky a ukojili tak tu největší touhu po řeckých pokrmech

 

2) s malou přece jenom tolik člověk nerajzuje.

 

V téhle taverně jídelní lístek neměli a tak jsme absolvovali výběr na živo přímo z hrnců. Dali jsme si nějaké ty klasické věci a já k tomu ještě do té doby mně neznámé suzukati. Na mou poznámku, že obvykle dávám přednost kawasakati, číšník nijak nereagoval. Tak nevím, jestli mě neslyšel, nebo jsem měl špatný japonský přízvuk. Líbila se mi ale jeho reakce, když jsme se domlouvali na pití. Na dotaz, jestli nám doporučí retsinu, nebo normální sudové, nám doporučil sudové, protože mu prý všichni dávají přednost. Měli červené a bílé, no a když jsem se zeptal, jestli můžu zkusit, pobavil mě tím, že se zatvářil asi ve stylu: „to si děláš snad srandu, ne? Tuš jasné, že se můžeš napít!“. A nalil mi hned minimálně deci od každého a to jsem ho ještě musel brzdit.

 

Auto jsem tentokrát našel hned, akorát stav nádrže nevypadal ideálně. Doufal jsem sice, že by nám nafta mohla stačit, ale dneska mi došlo, že nebude. Na Lefkadě jsem totiž nechtěl naftu kupovat, protože jenom jsme podjeli moře u Prevezy, ceny se přehouply přes euro za litr, což byla oproti předchozím místům drahota. Pravda, i tady jsem našel nějaká místa s naftou pod euro (tradičně dobře je na tom Eagean), ale nikde nebrali karty. Tak jsem byl donucen nabrat na Shellu, který vypadal skoro jako socialistická benzínka, ale nafta byla „jenom“ za 1,03 € a brali karty. Zas podporuju ty imperialisty!


<<< Přesun na Lefkadu    Lefkada 2 >>>

 

 

Náhledy fotografií ze složky Egremni

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

-> oľa

(PAN_VIGO, 10. 1. 2011 9:54)

nazdar,
my jsme byli ve zmiňovaném Mikros Gialos na jihu, na západě je hlavně Agios Nikitas, něco na Kalamitsi, ale konkrétního ti nic bohužel nedoporučím...

oľa

(oľa, 28. 12. 2010 18:44)

prosím vieš doporučiť konkrétne ubytovanie na lefkáde /západné pobrežie/apartmán 4-členná rodina

moje dovolena

(Peticek, 6. 7. 2007 16:32)

Ahoj jednou jsem byla na dovoleny v ecku na lefkade musim to pochvalit strasne moc se mi tam libilo ty plaze no coment...byla jsem tam po prvi a chci tam jed znovu mela jsem tam strasne moc kamaradu a urcite to stoji za to....Petra 13

Řecko- Levkada

(Juja, 21. 11. 2006 8:13)

Ostrov Levkada se mi moc líbí byla jsem tem boužel jenom jednou a to jssem ltěla letadlem. Byly mi 4rory a sestře 2roky.O dalších letních prázdninách tam jedeme autem.Pojedeme tři rodiny tak to nás bude čtrnáct.Boužel budeme spát ve stanu ale u stanu bude bazán tak je vše ok.Minule jsme spali v penzijonu a to taky bylo fajn.V Řecku jsme byli dvakrát jednou na Levkadě a po druhé na Zakintosu.Moc si ty dě místa pletu.Ale už musím jít. Nashledanou!
Jana 11let

-> Kde se na Lefkadě ubytovat?

(admin, 26. 5. 2006 16:58)

V souvislosti s Lefkadou nejčastěji padají jména těchto lokalit:
- Agios Nikitas
- Vasiliki
- Nidri
Nidri bych rovnou zavrhnul, to je pro příznivce rušnější dovolené (ale i tak je to v podstatě díra), a tak zbývá Agios Nikitas a Vasiliki.
Výhodou Agios Nikitas jsou hlavně krásné pláže (Pefkoulia a Milia), na které se dá dojít pěšky. Jinak je taky hodně malé, ale příjemné.
Totéž by se dalo říct o Vasiliki, ale městská pláž není nic moc a jezdí tam hodně surfařů. Má ale zase hezčí promenádu a je trochu živější než Nikitas, ovšem je to pořád klidné místo.
Doporučuju ještě projít diskuzi http://www.recko.name/diskuze.php?idd=5&PHPSESSID=f782f7e6b5ef9c7c54609f2bcc5565a0 Přeju šťastnou volbu!

Kde se na Lefkadě ubytovat?

(Milík, 26. 5. 2006 15:30)

Moc zdravím, ráda bych se letos na Lefkadu vypravila s přítelem, protože jsem o ní moc slyšela a teď díky Vám i viděla:-) Doporučíte mi letovisko, kde se ubytovat? Nechci nic přelidněného, jen místo, kde se dá půjčit auto nebo motorka, je se kam jít najíst - a kde to bude vypadat řecky...o narvané pláže a stánky se suvenýry ani diskošky nestojíme... V minulosti jsem byla na Krétě a právě špatná volba výchozího místa mi pobyt celkem znepříjemnila - ikdyž zbytek byl moc fajn. Předem moc díky za info... Mějte se!

Benidorm

(admin, 26. 3. 2006 19:15)

:-)) asi fakt jo, taky jsem o něm slyšel.

asi ještě horší než Lloret

(sofia, 25. 3. 2006 23:19)

je (podle mě)Benidorm: http://www.spanelsko.info/IMG/benidorm/ben-panorama.jpg. A k tomu průvodní text: "Les mrakodrapů obehnaný hradbou hor. Nádherná benidormská zátoka. Blahodárné mikroklima..."

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA