Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 9. 2005

Pátek 26.8.05, odjíždíme

 

 

 

Celý týden byl hektický a ani dnešek není výjimkou. Ale celkem se to ještě dalo. Z Brna odjíždíme v 17:00, navigátor má po ruce předběžný časový itinerář. Jsem fakt zvědavý, jak ho budeme dodržovat.

 

Navigátorem je tchyňa. Je to možná neuvěřitelné, ale ačkoli jsme nechtěli žádné další spolujezdce, vezeme nakonec tchyňu! Naštěstí jen k ségře do Řecka, takže ji jenom přivezeme a vysadíme. Vyhrožuju ale, že jestli se mi znelíbí, vysadím ji v opuštěném lese někde v bulharských pustinách. No, občas by si to zasloužila…Obrazek

 

 

 

SLOVENSKO 

 

Hned v Bratislavě totiž stačí chvilka nepozornosti a jedeme do centra. K tomu se ještě přidalo idiotské zančení (jako v Česku) a už jsme byli na prohlídce bratislavského hradu. No, aspoň jsem ho (2x – při cestě tam i zpátky) viděl zblízka.

 

Itinerář je přesto zatím vcelku dodržen. Tchyňa má spoň SVK a kupuje dálniční známku.Obrazek

 

 

 

MAĎARSKO

 

V Maďarsku jsme těžce zachybovali, že jsme si dálniční známku nekoupili hned za hranicemi. Hned za chvíli nám totiž obrovská světelná cedule nad dálnicí oznamovala, že známka je povinná a že lze zakoupit na následující benzínce … kde byla u všech pokladen řada jak sviňa. Když jsem se konečně dostal na řadu a zjistil, že jednodenní známky nemají (nebo to bylo na Slovensku?) a musím koupit týdenní, dal jsem 8 € a se zájmem sledoval, jak vypisuje naši SPZ (pozor, dneska se to jmenuje registrační značka, jak mě s velkou dávkou důležitosti kdosi před časem upozorňoval) do nějakého terminálu – prý registrace pro policii. Spíš mi to ale připomínalo propagandu v Lloret de Mar a víc bych věřil nějaké konspirační teorii typu:


 

 

 

1. dostávají z toho další procenta

2. zúčastňují se soutěže „O nejlepšího prodejce“

3. jsou on-line napojeni na zločineckou organizaci sledující své cíle

4. (že by monitorovali pohyb na maďarských cestách – Čech, týdenní známka, za hranicemi se SVK ???)

 

 


 

Ženským zakazuju jít tady na záchod, protože v té řadě by stály tak hodinu. Chvilku to ještě vydrží.

 

Tak jak jsem Maďary před 2 roky velebil za skvělý stav vozovek a vynikající značení, tak jsem je tento rok zatratil. Zúžení do jednoho pruhu nastalo asi 3x, a ne tak jako u nás, kdy to netrvá tak dlouho…

 

Dále je zde causa nesjetí na okruh směr Szeged u Budapešti … Pořád byly směrovky Szeged a najednou tam byl i Balaton a ta cesta měla jiné číselné značení. Obviňuji tímto opět navigátora, protože:

 

 

1. před 2 roky jsem sjeli správně

2. místo toho, aby znal trasu mně furt přesvědčoval, že na Szeged vůbec nejedeme a mlel furt něco o Kécskemetu

 

Začínám vážně zvažovat vysazení navigátora v Bulharsku…

 

Aby toho nebylo málo, při cestě do centra Budapešti vidím v protisměru (kudy se budeme muset vracet) hrozně ucpanou cestu a policajty, jak tam něco řeší… Nakonec jsme se správně vrátili … a začalo lít …

 

V důsledku výše zmíněných skutečností jsem nejel po Maďarsku plánovaných 160 km/h, ale mnohem míň (no, ke konci už nepršelo a bylo to lepší). Už v Budapešti jsem oproti plánu nabral ztrátu 45 min, na hranicích se Srbskem to už byla 1h 10´.

 

Aha, ještě jedna poznámka: hlavně cesta do Budapešti mi provozem připomínala D1 Praha-Brno ve špičce. V Maďarsku snad neplatí víkendový zákaza jízd kamionů (nebo s všichni tvářili, že vezou papriky a jiné zkáze rychle podléhající záležitosti), protože jich tam bylo jak much.Obrazek

 

 

 

SRBSKO A ČERNÁ HORA

 

Na Srbských hranicích je už vidět jiný režim, celník chce vidět zelenou kartu. Jinak v poho. Na hranicích jsme ve 23:40 a říkám si, že až se vymotám a vyjedu na lepší cestu, předám řízení manželce. Za hranicemi jsme na chvilku kvůli něčeho zastavili a když jsme odjížděli, jel stejným směrem žlutý Golf s vídeňskou značkou. Uvažoval jsem, jestli na to dupnout a vjet na hlavní jako první (aby mě případně nezdržoval), ale nechal jsem ho jet … A dobře jsem udělal, protože hned vzápětí ho stavěla první srbská hlídka. Od této chvíle jsem začal aplikovat strategii "vychcaný turista" a buď jsem dodržoval předpisy, nebo jel v konstantní vzdálenosti za arabama s povětšinou vídeňskýma značkama.

 

Dopravní upozornění: od hranic jsou policajti rozmístěni v pravidelných intervalech, odhadoval bych to tak na 15 km. Před Bělehradem (na lepší cestě) už nejsou. I přesto jsem neustále „sledoval“ vídeňské značky a kopíroval jejich rychlost (pravda, občas mi v důsledku rychlejšího předjetí kamionu unikli). Nevěřil jsem, jak nekonstantně někteří řidiči jezdí, hlavně ten černý Hyundai s bělehradskou značkou, co vyhazoval z auta jednoho vajgla za druhým. Většinou jel skoro 160 km/h, ale pak zas nějakou dobu 120, pak zas přidal… A přitom to bylo pořád na stejné cestě.

 

 

 


 

Sobota 27.8.05

 

 

 

Za Bělehradem začínám pociťovat, že pozornost již není 100% a žádám manželku o vystřídání. Ta tam ovšem s malou skoro celou dobu spala, takže není moc čilá. Dáváme si na ÖMV kafe (i já, to je logika, co?) a pak se vzadu snažím vedle malé trochu usnout. No, na chvilku se mi to podaří, tipuju, že jsem byl ve stavu podobném spánku asi 20´. Manželka si stěžuje, že se jí sice nechce spát, ale má těžké oči. Tak to raději zase beru do svých rukou. Kupodivu mi těch 20´ docela stačilo, jsem zase v pohodě a pronásleduju další vídeňskou značku.

 

Když dojíždíme do Niše, dávám pozor na avizované radary, ale nic. Jestli to nebude tím, že je nad ránem. Zalituju, že neuvidíme ty krásné průsmyky, ale rozednívat se začíná už před šestou (přece jenom, jedeme na východ) a tak nám nic nezůstane skryto. Průjezd tímto úsekem je asi tím nejhezčím, co cesta do Řecka nabízí.

 

Za denního světla už nemám obavu, že by mě přepadla nějaká ospalost, sám se sobě divím, že nejsem unavenější a manželka mě informuje, že mám výdrž jak kůň, který prý spí jen hodinu denně, ale pak toto tvrzení koriguje na „výdrž jako žirafa“, protože ta prý spí jen 20 minut denně. Nejvíc prý spí lev, a to 22 hodin. Kura, kdy si stačí pochytat všechno to žrádlo?

 

Jinak poplatky jsou takové, jak mají být, tzn. 6 + 6 + 15 €. Někdy si počkám na účet, někdy ne (ať mají nějaký přivýdělek).

 

 

 

Na hranice s Bulharskem přijíždíme v 6:30 a vypadá to dobře – je tu jenom jedno auto a autobus. Nějak se nic neděje, ale hned to bude, říkám si.

 

Následující hodina mi však dává poznat, že balkánská nátura je prostě balkánská. Zdá se totiž, že celníci mají změnu šichet, a tak nikdo nic nedělá. Postupně začíná přibývat aut, konec už ve zpětném zrcátku za chvíli nevidím – a celníci na to v klidu kašlou. Postupně začínají někteří celnící odjíždět domů, jiní přijíždí (jeden má novou oktávku, druhý starší filcku kombi), přijíží celnice-blondýna na podpatcích a nese se jak frajla největší. Blíží se sedmá a já doufám, že se začne něco dělat. A taky jo – káva. Přes sklo jde vidět, jak se celnící v hale družně baví, pokuřujou a popíjejí kávičku. Blondýna je (jak jinak) středem zájmu a směje se furt jak pitka. Tlupy celníků v počtu tak 10-15 jedinců občas přejdou ze strany na stranu, asi proto, aby demonstrovali svou sílu, ale to je jediná aktivta.

 

Jsem překvapivě klidný – ostatně co jiného mi, naprostém podčlověku v podobě prosebníčka na hranicích, kde vládne polobožstvo jménem Celník, taky zbývá. Konečně se něco začne hýbat. První zajímavou věcí je, že po nás chce srbský celník (na výjezdu) vidět dítě, které máme zapsané v pase. A co kdyby s námi malá nejela? To by nás podezírali, že jsme ji po cestě prodali? Obrazek

 

 

 

BULHARSKO 

 

Pak přichází na řadu Bulhaři, nás má konkrétně zmalovaná ženská s červenou hlavou, tak kolem čtyřicítky. Hned od startu začne ječet, aby bylo jasno, jaký typ konverzace (monologu) teď povedeme. Ječí pochopitelně bulharsky. Nechávám ji ječet, dělá jí to evidentně dobře. Chce vidět autopapíry, tak jí dáváme zelenou kartu. Ječí dál a mění intonaci a zní to nějak jako:

„nechápete, že chci autopapíry, vy idioti?“.

Kupodivu mě tato hra docela baví. Když teda dostane techničák, přijme to s opovržlivým mrmláním, které si vykládám přibližně jako:

„no konečně to ten blbec pochopil, tady aby si člověk utloukl pant, než z těch pitmců dostane to, co potřebuje, a přitom by to ti debilové měli už mít připravené a sami by měli nejlíp vědět, co po nich bulharské orgány státní správy budou požadovat ….“.

Následuje požadavek, na který jsem připraven: nová dávka ječení vyznívá ve smyslu:

„a jak mám jako vědět, že to auto, které patří nějaké firmě, může tenhle ten blbeček vůbec řídit?“.

Předkládám tedy papír potvrzující, že můžu auto používat i pro soukromé účely a to i do zahraničí. Na to nemá co říct, kontroluje SPZ a moje datum narození a nespokojeně mrmlá, tentokrát jen tak tréninkově. Následuje dotaz, který fakt nechápu a týká se naší malé. Furt mi ji ukazuje v pase a mele něco o 4 osobách a strašně se uvolňuje. Pořád nechápu, tak to zkouším s ruštinou, ovšem na větu:

„ja vaabšče ničevo něpanimaju“

nereaguje a ječí dál, ukazuje v pase napsanou malou a něco chce. Po nějakém čase jsem pochopil, že ji chce vidět – kdyby se trochu  snažila, tak ji v tom autě musela vidět. Tak jí malou ukážeme, ona si spokojeně nadává dál ve stylu:

„no jo, blbec konečně pochopil, sláva, hlavně že si debil jeden koupí auto, frajeří si tady s ním a neví, co se po něm chce.“

Tímto je ovšem seznam věcí, které po mně může chtít, u konce, a čarodějnice nás pouští dál. Je na ní dokonale vidět, jak se hovorem se mnou skvěle uvolnila a jak jí tento typ konverzace dělá dobře. Říkám si, že kdyby si na šichtu navíc brala venušiny kuličky a trochu při tom ječení ještě poskakovala, nic by jí už asi v životě nechybělo. Taky jsem si představil, že to asi nemá lehké, ona, taková schopná a ambiciózní žena, a žije si na nižší úrovni, než tento tupý mladý čecháček, který si po Evropě jezdí v oktávce, zatímco ona … (ale co, možná bere slušné úplatky).

 

Následuje už jen nahlédnutí do kufru od mladého Bulhara, který byl stejně jako prodejce dezinfekce v pohodě, a jsme v Balgárii. S radostí zjišťuji, že desinfekce bylo to, o čem jsem si myslel, že je to díra ve vozovce, do které natekla nějaké voda. Platíme celkem 2 € za desinfekci a 4 € za dálnici.

 

 

 

Obrazek

 

 

 

Cesta Bulharskem jde celkem pomalu, pronásleduju rychle jedoucí auta, po Sofii se protloukáme po pseudoobchvatu, jezdíme si jak chceme, protože pruhy na cestě žádné nejsou, na ÖMV si dáváme kafe za 1€/ks a konstatujeme, že je fajn, že tady ÖMV (a Shell) tak expandují, protože aspoň máme k něčemu důvěru a víme, že najdeme čisté evropské WC. Expanze ÖMV v Srbsku a Bulharsku mě fakt z marketingového hlediska zaujala, zkusím schválně zjistit, jaký mají v daných zemích market share. (mimochodem, v ČR Shell nepodporuju a nic u nich nekupuju – až na výjimky. Jsou to totiž imperialisté!)

 

Ze Sofie, kde se opět zastavujeme na ÖMV na kávu, odjíždíme po desáté, což je oproti plánu skluz už skoro 5 hodin. Za Sofií už nás celkem jízda přestává bavit a vyhlížíme, jak daleko je to do Svilingradu, kam máme namířeno. Podle Route 66 je to do Ormenia na řeckých hranicích 307 km/4 hod, ale nám už to ku konci připadá nekonečné. Honím tentokrát Turky a jsem si vědom výstrahy, že ke konci dlouhé cesty se často stávají nejhorší nehody, protože člověk s vědomím „už jsem skoro doma“ vypne ostražitost.Obrazek

 

 

 

(konečně) ŘECKO   

 

Nakonec ale všechno jednou skončí, a tak jsme i my někdy kolem 13 našeho a 14 místního času, dojeli do Orestiady. Skluz oproti plánu byl nakonec 3 hod 30´. Všichni se shodujeme, že to malá (13 měsíců) snášela více než dobře - 1/5 Kinedrilu a uklidňující čajiček udělalo své. Kromě toho jsme taky měli záměrně cestu naplánovanou tak, abychom jeli co nejvíce v noci a malá mohla spát.

 

A tady je trasa Brno-Orestiada, nějakých 1600 km, kterou jsme projeli za 21 hodin.

Obrazek

 

Spotřeba s oktávkou 1.9 TDi se nakonec díky vynucenému „dodržování“ rychlosti dostala na výborných 5,4 l/100 km. Co víc si přát. Naftu jsme brali:


 

 

- v Brně (plná)

- před Szegedem v Maďarsku

- v Sofii


 

 

Po příjezdu jsme zašli za Leftou (tetou č.1), pak za Žofkou (tetou č.2), tam jsme pojedli jejich skvělých pokrmů, no a já jsem pak šel spát. Vzbudil jsem se večer, trochu jsme popili a shodli se na tom, že dneska už nic podnikat nebudeme a šli znovu spát.

 

Poznámka k bezpečnostní situaci: když jsme dorazili k Leftě do kšeftu, tak jsme zjistili, že tam prostě není. Kšeft přitom dokořán otevřený, na stole mobil, peněženka, volně přístupná kasa … Vzpomněl jsem si na diskuzi o tom, že v Řecku se prostě nekrade … a asi to bude pravda. Dalo nám celkem práci Leftu najít, mezitím by ji v Česku pohodlně vybílili polovinu obchodu.

 

Pro zajímavost musím dodat, že když jsme za 3 týdny odjížděli a byli koupit nějakou blbost v dárkovém obchůdku, tak tam, v otevřeném obchodě, taky nikdo nebyl. Nakoupili jsme tedy to, co jsme potřebovali, ve vedlejším obchodě vyřídili, že jsme si to vzali a že to potom příjdeme zaplatit, a nakonec jsme potom dostali od majitele slevu s tím, že tam nebyl. To by se u nás nestalo.


 

<<< Thrákie (2003)    >>> Už jsme tady

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

-> pozdrav

(admin, 25. 9. 2006 15:58)

ahoj Olgo, já teda nejsem Pavel a asi sháníš tohoto:
www.recko-autem.cz

pozdrav

(Víznerová Olga, 24. 9. 2006 10:52)

Zdravím Pavle,včera jsem se vrátila,nevím,jek se dostat na vaši adresu

-> Nadšení

(admin, 8. 8. 2006 11:02)

Do Řecka určitě jeďte! Fakt to stojí za to! A jeďte přes Makedonii. Pokud bysme neměli rodinu na konci Řecka, tak přes Bulharsko nejezdíme.

Nadšení

(Jitka, 4. 8. 2006 13:05)

Moc se mi líbí popis tvé cesty do Řecka, zatím jsem tam nebyla, ale plánujeme s rodinou něco obdobného, ale nevím, kterou cestu zvolit, přes které země. velmi mě Řecko láká a teď snad ještě více.

-> dovolená v Bulharsku

(admin, 18. 6. 2006 18:38)

No tohle jsou spíš stránky o dovolené v Řecku. I když trasa A,SLO BiH a MK vypadá na cestu do Řecka. Jsem mírně zmaten :o).
Informace o cestě přes Makedonii jsou nicméně tady: http://www.ck-margaritopoulos.cz/odkaz_autem_makedonie.php

dovolená v Bulharsku

(Pavel Kerner, 18. 6. 2006 17:18)

Všem zájemcům o dovolenou v Bulharsku mohu jejich zájem doporučit - jezdíme tam 19 let,ždy přes SK,HU,RO, většinou 2x za letní sezonu a vždy SUPER,nikdy žádný zásadní problém na cestě ani na místě Mohu dodat informace,postřehy, zkušenosti.Za týden jedeme znovu,tentokrát poprvé přes A,SLO BiH a MK.Pokud někdo máte nějaké informace,prosím o sdělení.

-> cestování s miminem

(admin, 7. 4. 2006 11:33)

ahoj,
spíš vám řeknu, jak jsme to praktikovali my (a budeme i letos) a co se osvědčilo:
- cestu jsem naplánoval tak, abychom strávili co nejvíce cesty v noci (kdy je předpoklad, že malá bude tak jako tak spát) a na místo dorazili ráno
- doktorka doporučila 1/5 Kinedrilu a je fakt, že malá byla taková v klidu, možná i lehce otupělá :). Prý to není nic ideálního, ale když se toho dá málo... Homeopatika prý nejsou moc účinná.
- kromě toho manželka ještě kojí, takže s jídlem není problém, kromě toho to malou strašně uklidňuje (nevím jak vy, a tím pádem co jídlo a pití). Mimo to toho malá moc nesnědla, ale ona moc jedlík není.
- na hlavové opěrce předního sedadla měla manželka pověšený kapsář s hračkama, takže měli přes den pořád s čím si hrát.
Jinak asi (kromě jídla a pití) plínky, vlhčené ubrousky, něco na převlečení a stínítka na boční skla (manželka vyrobila i hrubší, protože ty prodávané černé jsou moc tenké a moc toho neodstíní).
To je asi vše, co mě teď napadá. Šťastnou cestu!

dotázek - cestování s miminem

(z.t., 7. 4. 2006 10:26)

ahoj,
chystáme se na cestu do BG s podobně starým mimčem a máme z toho docela hrůzu. S čím je třeba počítat a co si vzít s sebou zejména pro miminko?

-> Fotogalerie Athos

(admin, 22. 3. 2006 11:19)

Asi ses už, Romane, dál dočetl, že ani já pořádně nevím :-)

Fotogalerie Athos

(Roman, 18. 3. 2006 7:42)

Letos jedu s rodinou do Řecka na Chalkidiky a tak jsem prohlížel fotogalerii a uviděl nádherné pláže a nadpis u Athosu, jen by mě zajímalo kde to je , rád bych tam zajel, díky .

Karavan & Řecko

(sofia, 9. 3. 2006 15:22)

Pro Tomáše: zkus následující odkazy, jsou zde informace a rady od profesionálních "karavanistů", po jejich přečtení jsem byla (mile) překvapena...

http://diskuse.karavan.cz/list.php?f=5
http://www.karavan.cz/piste_o_cestach.htm

VISA

(admin, 2. 2. 2006 17:01)

toš my máme MasterCard, ale obecně bych řek', že kde berů MasterCard, berů aj VISA. A to dycki záleží na tem, kdo bere a kdo né. Plno pumapařů nebere, jak se dočtete dále.

aj já sa přidávám

(Miroslava Fojtů, 2. 2. 2006 16:38)

tož dneskaj sem narazila na tyto stránky, protože máme jet s rodinou do Řecka, vlakem. Sháním užitečné innformace, stránky su vynikající, informativní a dobře čtivé.Budu pokračovat zítra, mám dotaz, platí v marketech karta Visa?

-> informace

(admin, 2. 2. 2006 8:52)

No, toť otázka. Záleží hlavně na tom:
- jestli chceš vidět památky
- jaké moře (pozvolný/prudký sešup, vlny ano/ne) ...
- pláže písčité nebo oblázkové
- jak dlouho chceš zůstat na jednom místě
- máš limit km?
atd. atd.

informace

(Tomáš, 1. 2. 2006 18:05)

Chci jet letos obytným autem do Řecka tak na 14 - 16dní.Nevíte někdo o nějaké pěkné trase abych viděl a projel celé Řecko.Děkuji Tomáš Email. toureq@seznam.cz Děkuji

opravdu vtipne napsane

(Frantisek, taky rodina, 31. 1. 2006 17:32)

Zdravim vsechny citatele
ja tu cestu absolvoval snad 10x,moje prvni byla jeste za komuny,takze kazdy vi, jak to asi vypadalo, na tech srbsko-bulharskych hranicich se nezmenilo opravdu nic.Mne nechteli pustit ,jelikoz jsem nemel tz.mezinarodni oznaceni vozidla coz v praxi znaci pro Cechy CZ ja ale byl vozem z Nemecka, takze chybelo D.
Odstal jsem si 2 hodinky a kdyz uz jsem byl nepricetny,tak mi oznamili, ze me to bude stat 2 flasky whisky, kterou jsem koupil za 25 marek ve free schoppu.A vse bylo najednou velice jednoduche. Muzu jeste podotknout,ze ja jsem nikdy nepouzil dalnici pres Budapest ale jel jsem okreskami a vzdy bez problemu.Nejlepsiho casu jsem dosahl 16 hod. a nejdelsi 25 hod. ale vyjizdel jsem bud z Koprivnice nebo Vrbno p/Prad. Bylo by toho jeste mnoho do napsani, kdyz moje prvni cesta se uskutecnila v r.1983 Skodou 120 a posledni (autem) v2000r. Zdavim Vas a Recko urcite stoji za to.

k Bulharským hranicím

(zdena, 25. 1. 2006 20:54)

MUSÍM SE JEŠTĚ ZMÍNIT O ZASTÁVCE U BULHARSKÝCH PAŠERÁKŮ,KDE JE MOŽNÉ ZAKOUPIT VELMI VÝHODNĚ ALKOHOL A CIGARETY NĚJAKÉ SÝRY A CUKROVINKY.
METAXA BYLA VÝBORNÁ ALE TY JEJICH CIGÁRA SE NEDALIY KOUŘIT- OPRAVDU NEDOPORUČUJI.
TO UŽ VE FREE-SHOPU SE DALO KOUPIT ZA 5 EUR KARTON DÁMSKÝCH CIGARET -ČILI KRABIČKY ZA 15 KČ NA NAŠE...
NO DALŠÍ CHVILKA NÁS ČEKALA NA HRANICÍCH MEZI BULHARSKEM A JUGOSLÁVÍ. PROJÍŽDĚLI JSME ZROVNA V DOBĚ,KDY SE STŘÍDALY SLUŽBY -POTÉ SI NÁŠ AUTOBUS CELNÍK DOSTI VYCHUTNAL-NECHAL PŘEVÁŽIT AUTOBUS,NECHAL VYLOŽIT ZAVAZADLA A NAKUKOVAL DO VŠECH SKRÝŠÍ VČETNĚ WC V DOMNĚNÍ,ŽE SNAD PAŠUJEME NĚJAKÉ UPRCHLÍKY.
NAKONEC JSME ALE PO DVOU HODINÁCH MOHLI ZASE VYJET.NEMLUVÍM O ÚPLATCÍCH,KTERÉ BEROU PÁNI CELNÍCI V PODOBĚ KÁVY NEBO PIVKA ABY SI NÁS VŮBEC VŠIMLI.
KONEČNĚ,UŽÍVÁM PRÁŠEK NA SPANÍ A PROBOUZÍ MĚ HLAS ŘIDIČE ASI PO 5 HODINÁCH NA DALŠÍ HRANICI.UŽ SVÍTÁ.

Řeckem stále nadšený

(Jirka, 19. 1. 2006 21:54)

Již čtyři dovolené v Řecku (Lefkada a Chalkidiki). Stále jsme nadšeni lidmi a nevtíravou pohostinností Řeků. Že se tam nekrade, víme od první dovolené. Letos (2006) tam jedeme jistě zase. Vtipně popsaná cesta odpovídá našim zkušenostem.

Pěkný cestopis

(Nikos, 17. 10. 2005 15:02)

No s chutí to tady čtu.velmi se mi to líbí a hlavně ten konec o řeckém obchůdku.Přesně to samé jsme zažili také a do dnes to nechápů.

úvod - cesta

(sofia, 11. 10. 2005 22:59)

úplně perfektně napsaný, vtipně, s nadhledem. Je zajímavý, že my jsme to jeli přesně naopak - já (lepší úsek)z Brna na madarsko-srbský hranice (zde jsme přespali) a dál manžel. Takže druhý den ráno jsme pokračovali v cestě zcela čerství a cestu jsme si vychutnali, kanon řeky Nišavy za dne to je naprostá bomba. Celkově nejhorší bylo Bulharsko.



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA