Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 9. 2005

Středa 31.8.05, jedeme dál

 

Ráno se sbalíme, v kufru zjišťujeme větší prostor, protože už tam chybí 2 ks tchýniných zavazadel, a vyrážíme. Chceme na jih Sithonie a po cestě se někde za Kavalou stavit u moře. Prý tam někde u Orfani mají hospodu u moře nějací naši teplí bratranci, tak se prý můžeme stavit u nich. Nějak nemáme zájem. Když se manželky vyptávám, jak je to s tou jejich teplostí, tak neví, ale prý byli tanečníci a vždycky se tak nakrucovali... No, znal jsem jednoho tanečníka z vedlejší třídy, a kromě toho, že to byl celkem debil, se taky dokázal nakrucovat ... a teplý (myslím) nebyl.

 

Obrazek

Jedeme po krásné cestě, akorát u Xanti je nějaká objížďka, ale přes město nevede. Xanti i Komotini jsou prý pěkná místa, která stojí za prohlídku, kdysi to tu bylo hodně turecké, a i dneska tam dost Turků žije a je tam i dost mešit. Možná někdy jindy.

 

Úseky kolem Kavaly se mi hodně líbí, jede se kolem pobřeží a hned po druhé straně jsou hory, fakt pěkná krajinka. Sjíždíme za Kavalou na nějakém sjezdu a nakonec přijíždíme do Néa Péramos. Je to asi trochu roztahané, protože těch sjezdů bylo víc, my sjíždíme až na posledním.

 

Moc lidí tady není, pláž je písčitá, u pláže ubytování a taverny. Pořád se mi tady něco nelíbí, ale nemůžu moc přijít na to, co to je. A pak mi to dojde – představil jsem si to místo bez veškeré okolní zástavby a zjišťuju, že kdyby tady nic nebylo, tak by se mi tu líbilo, ale takhle... A přitom to není tak hrozné. Představa týdenní (či dokonce 14 denní) dovolené tady mě ovšem děsí.

 

ObrazekNa moři je ovšem přesně ten typ vln, ve kterých rád plavu – jsou trošku větší, ale pravidelné, takže při plavání vždycky klesám nahoru a dolů a krásně se při tom pohoupu (a voda mi nestříká do obličeje). Kvůli těhletěch vln miluju moře ... (mimo jiné).

 

Jedeme dál, ať nejsme v cíli příliš pozdě a máme čas vybrat si, kde budeme bydlet. U Stavrosu se stavujeme v Lidlu, abychom nakoupili levné zásoby. Za Stavrosem u Asprovalty ke svému údivu zjišťuju, že to tu je celkem pěkné a chápu už člověka, který tady s rodinou jezdí pravidelně každý rok. Totiž – tohle místo je pro mě celkem profláklé, protože tady jezdí místní cestovka a 2 roky zpátky jsme se stavovali (schválně, ať to vidím) do Stavrosu, a líbilo se mi tam stejně jako v Néa Péramos.

 

Jedeme dále na jih a strašně si užívám krajinky – po jedné straně moře, po druhé hory s krásně zelenými (asi piniemi). Je zajímavé, že mají takovou tu svěží barvu jako u nás stromy na jaře, kdy čerstvě vyrazilo listí. No nádhera! Vzpomínám při této příležitosti našich známých, kteří tento rok (opět) nějak nenašetřili, a přitom by tak rádi jeli... Určitě by se jim to tady moc líbilo.

 

Později se nechám se zmást cedulí PORTO CARRAS a neodbočuju na Arneu, kudy jsem chtěl jet, a najednou už jsme v Ierissósu – odkud podle naší mapy (Marco Polo, 1:800 000) žádná cesta do Pirgadíkie nevede. Museli bysme se vracet. Naštěstí máme manželku, která byla částečně vychována jajou (babičkou), a tudíž hovoří plynně řecky. Na první dotaz „kudy na Sithonii“ je nám řečeno, že toto je Sithonia. Hm... Naštěstí nás na dotaz na Pirgadíkiu nasměrujou na Gomati (v mapě žádná cesta není) a nikam se vracet nemusíme (později jsem si všimnul, že v publikaci Chalkidiki v mapce ta cesta existuje).

 

Slunce se chýlí k západu a my se už vyskytujeme v místech, kde jsem chtěl hledat ubytování. Chtěl bych ještě níž, ale pro zajímavost sjíždíme k Armenitsi. Vím, že je tam kemp (čili nic pro mě), ale schválně se jedeme podívat. Musím říct, že místo se mi moc líbilo, objeli jsme totiž kemp zezadu a vyjeli na levé straně pláže u skal, byly krásné vlny, no kdyby už nebylo tak pozdě, hned tam skočím! Ale ... na zbytku pláže se nám skýtal pohled, který, jak jsem později zjistil, je pro (minimálně dolní polovinu, výše nevím) Sithonii dosti typický – dlouhé řady přívěsů. Nemůžu si pomoct, ale působí to na mně takovým nehezkým dojmem, asi jako nějaká východoslovenská romská kolonie, nějak to evokuje špínu ... nemůžu si pomoct, ale z estetického hlediska jsou ty kempy prostě hnusné. Mimochodem, žádnou špínu jsem tam neviděl, to je jenom nějaký můj blok. Škoda...

 

Jedeme dál, a protože se už blíží osmá hodina, sjíždíme až tam, kde jsem to vytipoval. Měl jsem totiž nastudované fotky z www.halkidiki.com, kde jsem vylučovací metodou (na žádné fotce nesměl být vidět kemp nebo asfaltka) vybral jako nejhezčí místo Klimatariu (samozřejmě že odsouhlašeno manželkou). Jedeme tam, ovšem najít cestu dolů ... Sice často pod sebou vidím nějaké střechy a tuším, že to bude ono, ale jak tam dojet nějakou dobu zjišťuju. Nakonec je třeba sjet na prašnou cestu a jsme tam. Ubytování mají, dokonce za 25€ (moje ideální představa před dovolenou byla 30€), jenže jeden pokoj nemá výhled na moře a druhý je takový nějaký vlhký a manželce se nelíbí. Ani já nejsem uchvácen a když nám sestra ubytovatelky nabízí, že ona má ještě něco k pronájmu vedle (Pigadaki, jak později zjišťujeme), domlouváme se, že ji hodíme vedle (stejně tam chtěla jet) a zůstaneme buď tam, nebo se vrátíme.

 

Jedeme po prašné strmé serpentinovité cestě kopírující pobřeží a jen si přeju, aby nic nevyjelo z protisměru. Pomalu se začíná stmívat a my přijíždíme do Pigadaki. Při pohledu na toto místo si vzpomínám, že bylo ze selekce vyřazeno proto, protože je tam v malé zátoce moc loděk, tudíž nic na koupání. Do apartmánku se jde skrz zahradu taverny a pak kolem jejich bordelu. Což o to, ubytování je pěkné, ložnice, kuchyňka, koupelna, ovšem to místo se mi nelíbí. I přesto, že jsem manželku celou cestu upozorňoval, že čím déle se budeme někde zdržovat, tím později dojedeme do cíle a tudíž tím méně času na výběr správného místa budeme mít, z čehož vyplývá, že pak nám nezbude nic jiného, než přespat pod širákem (či ony 2 v autě) – na což jsem se celkem těšil (hvězdné nebe nade mnou, mravní imperativ ve mně, nebo jak to říkal ten Kant či kdo), začíná být manželka při konfrontaci s touto alternativou najednou vzpurná a vymlouvá se na malou. Vzdávám se tedy vzpomínek na putovní tábor Beskydami i noc na Kathismě 2 roky zpátky a souhlasím, že zůstaneme tuto noc tady a zítra si něco najdeme. Ženská je ráda, v různých obměnách nám vypráví, jak Italové, co tam byli v sezóně, taky pořád někam jezdili a tam jenom přespávali, ovšem my jsme rozhodnuti – zítra v klidu projedeme pobřeží a najdeme místo klidem a krásným mořem oplývající.

 

No a tady je dnešní trasa:

Obrazek

 

 

<<< Už jsme tady   Pigadaki >>>


 

 

Náhledy fotografií ze složky Vzhůru na Chalkidiki!

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Marmaras

(admin, 28. 5. 2007 10:25)

Samozřejmě myslel Neos Marmaras.

...

(Thomas, 27. 5. 2007 6:11)

Není to náhodou Neos Marmaras? M.marmanas to nějak neznám a to jsem v Chalkidiki byl 4 :-).

aleš baranek

(aleš baranek, 6. 6. 2006 17:18)

můj mail:driverales@centrum.cz

prosím poradte

(aleš Baránek, 6. 6. 2006 17:16)

Chci se v 8 měsíci mrknout na Chalkidiki na vlastní pěst a to busem tam a zpět bez toho abych si koupil zájezd.Jak tam můžu 10 dní přenocovat v okolí M.marmanas.Díky

-> ubytování

(admin, 16. 5. 2006 8:15)

Naštěstí za pokoj, resp. apartmán (většinou je to s kuchyní). Skoro všude to bylo 30 € za 2 dospělé + roční dítě. Ovšem v září.

ubytování

(Simona Haničáková, 16. 5. 2006 7:52)

sdělte mi prosím, zda cena za ubytování jak zde uvádíte je 25 eur na osobu nebo pokoj, díky

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA